Výstupkové svařování je typ odporového svařování, při kterém se na spojování materiálů namísto bodovacích elektrod používá výstupek na samotném spojovaném materiálu. Použít se přitom mohou výstupky různých tvarů: oblé zahloubení, podlouhlé hřebeny a kruhovité či prodloužené rohy matice. V procesu svařování se tyto výstupky stávají jediným kontaktním bodem mezi materiály, přes které protéká svařovací proud, čímž se koncentruje teplo. Po dosažení potřebného tepla dochází k vytvoření spoje, tzv. čočka.
Oproti bodovému svařování pomocí elektrod je výhodou výstupkové svařování, že umožňuje spojování materiálů ve více místech současně. Je proto ideálním řešením při svařování kulatých hydraulických těsnění drátěných pletiv a betonářských výztuží ve stavebnictví nebo navařování matic a šroubů v automobilovém průmyslu. Navařování matic je proto pokládáno za typ výstupkové svařování.
(v pozadí lineární bodová svářečka)
Svařování pomocí výstupků je tedy nejen efektivní, ale i nezávislé na typu elektrod, protože proud namísto elektrod probíhá přes desky svařovacích lisů v bodě, kde se výstupek dotýká součástky. Jeho nevýhodou je, že si vytvoření konzistentních spojů vyžaduje dobře navržené výstupky, větší přesnost polohování spojovaných materiálů a správné nastavení času podržení tlaku. Kvalita spoje je přitom obzvlášť důležitá při navařování matic, protože při něm hrozí znehodnocení závitu matice vstříknutím rozžhaveného materiálu.